Renault 4CV Sport R1062, rok výroby 1960
Představení
Rád bych vám představil jedno CVčko z cca 5000 ks, které byly dovezeny do ČSSR. Jedná se o model Sport R1062 vyrobený v roce 1960.
Něco málo z historie této želvičky
Byla vyrobena v roce 1960 a prodána v témže roce v Praze za 22 000,- Kčs. Putovala postupně po celé republice, kde vystřídala 8 majitelů. U posledního majitele skončila, po mnoha nehezkých opravách a kutilských zlepšovácích, zapomenutá v dřevené kůlně blízko Loun, kde se pod nánosem prachu, slámy, odložených beden a jiných předmětů nezadržitelně schylovalo k jejímu konci. V roce 1999 se dostala ke mně, kde na dalších 10 let čekala na své znovunarození. V roce 2009 se po překonání všech úskalí celkové renovace povedlo projít STK a vyzvednout SPZtky z depozitu.
Jak jsem se k ní dostal
To byla obrovská náhoda. Když jsem se nezvratně nakazil chutí si pořídit vlastního veterána, pokukoval jsem na výstavách a soutěžích po pro mě dostupných autech typu Fiat 600 D, Škoda Octavia .... . Po čase mi volal kamarád, že ví o jednom autě, které je na prodej, protože jeho majitel potřebuje místo a nemá na něj čas. Měl to být udajně Renault 4. Jeli jsme se tam nezávazně podívat. Přivítal nás typický podnikatel 90. let - majitel hospody, pro kterého není nic problém, na nic nemá čas. Otevřel kůlnu, která vypadala, že dlouho už nevydrží. Byl vidět jen nárazník a koncová světla se siluetou pomačkaných blatníků. Okamžitě bylo jasné že R4 to není, ale v paměti mi blýskly obrázky R4CV, které jsem poprvé naživo viděl na legendárním závodě Zbraslav-Jíloviště o rok dříve, patřící panu Ing. Pačesovi. Moc se mi tenkrát líbílo, ale zanadlouho jsem na něj zapomněl jako na nedosažitelný sen. A teď přede mnou stálo špinavé, pobouchané, s děsivě polepenou přístrojovkou nějakým přehozem na pohovku. Po prohlídce, bylo jasné, že bude potřebovat více než jen zprovoznit, ale nebylo o čem přemýšlet a už se nakládalo. Dokonce se našly i původní doklady, což doteď považuji za malý zázrak.
Renovace
Po sehnání kusých informací o tomto voze jsem se pustil do demontáže jednotlivých částí a začal shánět klempíře, který byl byl ochotný a hlavně schopný opravit plechařinu. V tom jsem, bohužel, neměl moc štěstí a když se mi cca 1/2 roce vrátilo, bylo po podrobnější prohlídce jasné, že takhle to nepůjde. Koupil jsem svářečku, plech a pustil se do toho sám. To mě jednoznačně odradilo od dalších pokusů nechat někde něco opravovat. Takže až na zbroušení hlavy, zabroušení ventilů a výroby nějakých pouzder mi prošly rukama všechny součástky. Lakovalo se v amatérských domácích podmínkách. Pár dílů jsem objednával z Francie, za řadu jiných jsem našel adekvátní náhradu, která nemění nic na historické původnosti. I přes drobné prohřešky proti originalitě, je želvička po celkové renovaci a dělá radost mě, manželce a zajisté i synovi při účasti na různých akcích.
