Tad píše:
Čí to asi mohlo tak být ? Nevíš Jirko ?
Teda já koukám na Vyprávěj a najednou.....na úplným konci......to je překvapení.....naše milované autíčko
Kde se tam vzalo
...a ještě se ten díl jmenoval "Rozdělení republiky"
...."modří" už jistě vědí kam mířím
......ale doma máme stejně Československo
....
...kdo nechápe, nechť se zeptá "modrých"...
...a teď vážně - bude to možná znít trochu blbě, ale já to cítím jako obrovskou satisfakci "jedenáctce" za to, co to auto pro celou naši rodinu od mých 7 let vykonalo. Toho materiálu, nábytku, věcí, lidí, co odvezlo. Těch situací, co zažilo, nebo bylo jejich svědkem. Těch kilometrů po celé Evropě co s ním táta najezdil... Když táta v roce 1996 kupoval nové auto, už jsem chtěl jezdit v tom novém - "jedenáctka" se mi strašně nelíbila. Byla taková "stará".
Nakonec se doma rozhodlo, že se ještě nechá, abych se na ní naučil jezdit (rok poté mi bylo 18). Tak jsem se učil. Od té doby mě to auto provází celým mým motoristickým životem. Jen v jednu chvíli jsem ji málem neuváženě vyměnil za "trojkového" Golfa v "plný palbě" - inu i já si musel projít motoristickou pubertou
Zažil jsem s "jedenáctkou" spoustu radostí i strastí, ale naučila mě, co to je řídit auto a naučila mě, co to znamená vlastnit auto, na kterém si spoustu věcí člověk udělá sám. Ať už musí, nebo chce. Za své dnešní znalosti rozhodně děkuji právě tomuhle autu.
Když si připomenu těch dílů a peněz, co se do ní nastrkalo...pokaždé, když jsem nechával dělat podvozek jsem říkal: "...tak a teď se to udělá a až to dojezdí..."
Zatím nedojezdilo
Ten podvozek jsem dělal už dvakrát...
A mnohokrát jsem dříve přijel za svým mechanikem, aby auto připravil na STK a říkal: "...tak ještě jednu technickou a pak už asi něco novějšího..."
Nic z toho se nestalo, auto stojí v garáži, je z něho veterán a dělá nám radost. Mezitím vším nás stačilo doprovodit i na svatbu...jezdili jsme s ním několikrát ročně dlouhé cesty na Slovensko...ani vteřinu jsem nepochyboval o tom, že bychom nedojeli. I přes skeptické názory spousty mých mimoklubových přátel a kolegů, před kterými jsem naši "jedenáctku" a její spolehlivost vždy statečně bránil...
Většina z nich už má dávno několikeré auto nové...prostě nevydrželo... Naše"jedenáctka" ano
Musím říct, že je to nádherný pocit vidět nakonec takhle naše auto v populárním seriálu
I pro mě - mám pocit, že to všechno, co se kolem toho auta děje (a jakkoli je to vlastně třeba i iracionální) mělo a bude mít smysl.
A každému z vás ten pocit ze srdce přeju
Přiznávám, že tohle všechno by mě 20. 11. 1986, kdy táta přivezl auto před dům v životě nenapadlo...
...ani v roce 1996, kdy se mi "jedenáctka" tak strašně nelíbila...