Děkuji za krásné ohlasy, děkuji všem kdož jste přijeli. Již šestým rokem prožívám po všech potřebných přípravách první říjnovou sobotu s napětím, kolik se nás sejde. A také s napětím, zda nebudete zklamaní. A podle ohlasů zde i během výletu soudím, že snad nikdo zklamaný opět nebyl. To je pro mě ta nejlepší odměna, stejně jako ráno ve Velvarech, kdy postupně přijíždíte a člověku se plní zahrada přáteli, kterým je u nás dobře. A stalo se již tradicí, že naše hospodyňky ještě přivážejí dobroty... Co víc si přát.
Byť letošního Anděla, snad prvně, pronásledoval déšť, nakonec si to tam nahoře nějak přece jen zařídil. Pršelo vlastně vždy, když jsme byli v jedné z restaurací. A dokonce se k nám při řazení u vrat ještě připojil můj dávný dobrý kamarád, který jen náhodou projížděl kolem. Nelenil, připojil se k nám a dojel s námi až do Libochovic, abychom se aspoň mohli pozdravit. A byť jsem neplánoval udržet kolonu pohromadě za každou cenu, resp. za cenu plynulosti provozu, přece se to povedlo. Přece se nám to celé zase povedlo
Tedy děkuji všem, že jste přijeli a bylo vám dobře. Protože asi všichni se potřebujeme aspoň na chvíli zastavit, jak píše Milan. A je pro mě ctí, že k tomu zastavení se a odpočinutí si mohu aspoň jednou ročně trochu přispět.
Ještě bych chtěl poděkovat za nás všechny ostatní Pavlovi i ostatním členům předsednictva klubu. Nejen za dárek k výročí klubu, ale za klub jako takový. Jirka má sice pravdu, že bez členů byl klub nebyl, ale bez lidí ochotných mu věnovat svůj čas a energii i po organizační stránce by nebyl také.
Jistě asi většina z vás zaregistrovala, že o letošním Andělovi se odehrála malá premiéra nového plechového člena klubu - mojí "nové" šestnáctky. To auto je něco víc, než jen kus do sbírky. Se zimními večery snad připravím nějaké bližší povídání do klubového časopisu.
Doufám tedy, že všichni dorazili šťastně domů, přeji všem pokud možno přívětivou zimu a těším se na vás v sezóně 2018
Fotky doplním během týdne.